Slavkov u Brna - Austerlitz
|
Slavkov u Brna - Austerlitz |
Mesto Slavkov u Brna vstoupilo do historie jednou z nejgrandioznejsich bitev svetovych dejin, bitvou tri cisaru, ktera byla za uctri cisaru svedena nedaleko jeho hradebnich zdi 2. prosince 1805. Tato kravava epozova napoleonske historie dala ve zdejsim zamku vzniknout muzejni expozici pripominajici pocatky francouzske revoluce, jeji peripetie, vznik prvniho cisarstvi, hlavni aktery, politicke akty, valecna stretnuti i dozvuky techto dramat.
Mene jiz do kulturniho povedomi vstoupila bohata historie samotneho mesta, vyvijejiciho se organicky od 13. stoleti v regionu, kde nejstarsi archeologicke nalezy sahaji az k lovcum mamutu.
Puvodni osidleni vzniklo na rozdelu davnych kupeckych cest vedoucich Politavim ze Stredomori az k Baltu. Puvodne zemepanske uzemi daroval markrabi Vladislav Jindrich (okolo r. 1160 -1222) radu Nemeckych rytiru, ktery nekde v mistech dnesniho zamku vybudoval mohutnou komendu s rozsahlym hospodarskym zazemim. Rad vlastnil majetek az do r. 1410, kdy po prohrane bitve s polskym kralem musel uhrazovat valecne kontribuce pujckami, a to i od ceskeho panovnika. Ten vyuzil situace a majetek radu postupne zkonfiskoval. Tak se dostal Slavkov po vice jak 200 letech z rukou nemeckych rytiru nejprve do zastavy ruznym slechtickym rodu a od roku 1509 do majetku Kounicu. V jejich vlastnictvi bylo slavkovske panstvi az do roku 1919, kdy umira posledni muzsky potomek rodu JUDr. Eugen Kounic.
Hospodarsky rozvoj mesta i jeho urbanisticke a architektonicke ztvarneni, vcetne vytvarne minulosti, jsou tesne propojeny s timto slechtickym rodem a odrazeji jeho spolecenske postaveni, ktere zaujimal v tehdejsi habsburske monarchii.
Mesto, vyrostle z predhradi puvodniho gotickeho hradu, dostalo od krale Vaclava IV. v roce 1416 mestskou pecet a znak, a tak polozilo zaklad dalsimu hospodarskemu a kulturnimu rozmachu, determinovanemu jednoduchymi gotickymi hradbami se ctyrmi vezovymi branami do 4 svetovych stran, ktere zuaviraly vlastni sidlistni jadro.
V dobe nabozenske reformace v polovine 16. stoleti zaznamenal Slavkov vyznamny ekonomicky rozmach. Byl spojen s pusobenim nabozenske sekty novokrtencu, ktera pro svoje nabozenske presvedceni opustila svoji puvodni domovinu a presunula se ze Svycarska nejprve na jizni Moravu a posleze na statky Kounicu. Tito svycarsti novousedlici, tezici z nabozenske tolerance majitelu panstvi, povznesly svoji remeslnou zrusnosti uroven zdejsich remesel a zejmena vyrobou keramiky a vozu, se proslavili po sirokem okoli. Vynikali i jako zednici, kovari, kozeluzi, mlynari, ranhojici a podobne. Slavkovska komunita byla jednou z nejpocetnejsich a pres 200 prislusniku teto sekty pochazelo z Pusterthalu v Tyrolsku.
Po belohorskych udalostech museli novokrtenci opustit rakouske zeme, zanechali vsak napriklad ve Slavkove renesancne vystavene mesto, nahrazujici puvodni jiz prekonanou gotickou zastavbu.
Dodnes se z nejstarsich staveb dochovala renesancni radnice se sestibokou vezickou na krakorcich a vstupnim portalem z roku 1592, doplnenym v kartusi mestskym znakem i cetne renesancni domy na namesti nebo v jeho blizkosti, s klenute vylenymi ci hrebinkovymi krizovymi klenbami v mazhausech.
Tricetileta valka a doba rekatolizace nezanechala vyrazne stopy, nepocitame-li mezi ne tri barokni skulptury sv. Jana Nepomuckeho, ktere jsou odrazem jeho obliby u slavkovskych mestanu 1. poloviny 18. stoleti.
Promenami vsak prochazel pansky objekt, jenz se z podoby goticke menil koncem 16. stoleti na renesancni (snad ctyrkridly zamek ctvercoveho pudorysu s arkadami a mohutnou vezi s lucernovou strechou) a posleze na barokni. K teto prestavbe zasadniho vyznamu doslo za Dominik Ondreje z Kounic (1654 - 1705), cisarskeho vyslance, ktery mimo Nizozemi, Nemecka a Anglie, ztravil urcitou dobu i v Parizi, kde se seznamil s tehdejsi dvorskou kulturou, jiz se nasledne snazil uplatnit u sveho rodoveho sidla ve Slavkove. Velkorysy projekt vytvoril italsky architekt Domenico Martinelli z Luccy (1650 - 1718), ktery podridil zamer stavebnika svemu vytvarnemu citeni. Puvodni renesancni objekt byl temer zcela odstranen a na jeho miste vyrostl v prubehu vice jak 50 let tremi generacemi Kounicu zamecky komplex, zrcadlici vyvoj od rimskeho baroka az po klasicismus. Vytvarne prvky nejlepe odrazeji stupne slohoveho vyvoje, dolozene v zameckych interierech. Nejstarsi prostredni zamecke kridlo, vznikle od roku 1701, nese dokonale uchovanou vyzdobu stropu, jenz je dilem italskych umelcu. Naprostou souhru vytvareji freskove nastropni obrazy Andrea Lanzaniho (1645 ci 1650 az 1710), doplnene stukovymi reliefy v pastelovych odstinech Santina Bussiho (1666 - 1737) a kamennymi hlavami v nadprazi kamennych dvernich osteni (Giovanni Giuliani 1633 - 1774). Zmeny vytvarneho projevu jsou patrne v Historickem sale (ilusivni vyzdoba rakouskeho dvorniho malire Josefa Pichlera z r. 1767) a kapli (1769).
Celek byl dokomponovan o francouzsky park, zcasti obnoveny v 70. letech nasho stoleti na zameckem parteru a pozvolne prechazejici ve volnou anglickou kompozici, rozkladajici se kolem zamku na plose temer 16 hektaru.
V interieru zamku je zlomek kounicovske rodove obrazove galerie, citajici za tretiho stavenika zamku Vaclava Antonina Kounice-Rietberka (1711 - 1794) na dva tisice vyznamnych del prednich evropskych maliru. I dnes se zde vsak navstevnik muze setkat s nekterymi vynikajicimi dily svetoveho malirstvi, doplnenymi naznakovymi prvky bytove kultury 18. stoleti.
Pripominase zde pobyt francouzskeho cisare po slavkovske bitve ve dnech 3. az 7. prosince 1805, kterou se ukoncila ucast Habsburku na III. protifrancouzske koalici.
Z dalsich pamatek mesta je nutne pripomenout dekansky chram Vzkriseni Pane, budovany rakouskym dvornim architektem J. Ferdinandem hetzendorfem von Hohenberg v letech 1786 - 1789 v monumentalnim klasicistnim stylu, pusobici svym antikisujicim prucelim a stukovymi oltranimi reliefy.
Barokni kostelik sv. Jana Krtitele na Spitalce pripomina sveho tvurce Maxmiliana Oldricha z Kounic sdruzenym kounicovsko-riettberskym znakem nad ovalnym knezistem s obrazem Kristova krtu a je cenny sbirkou cechovnich postavniku baroknich a empirovych tvaru.
Podil Zidu na organickem rustu mesta dokumentuje cast zastavby byvaleho zidovskeho ghetta s domiujici synagogou z r. 1858 na starsich zakladech a domem rabina ze zacatku 19. stoleti.
Ve Slavkove je v rodinne krypte (u sptalniho kostelika) pohrben nejvyznamnejsi z rodu Kounicu Vaclav Antonin knize Kounic-Riettberk, statni a konferencni ministr Marie Terezie i jejich nastupcu Josefa II., Leopolda II. a Frantiska II. Byl prvnim rakouskym diplomatem jenz orientoval habsburskou politiku v obdobi valek s Pruskem na burbonskou Francii a za tyto statnicke akty obdrzel dedicny knizeci titul.
Byl take jednim ze ctyr Kounicu, kteri byli nositeli nejvyssi historickeho vyznamenani radu Zlateho rouna.
Slavkov je vychodiskem na bojiste tri cisaru s Mohylou miru, Zurani, kopcem Santonem a dalsimi pamatkami.