Bitva u Slavkova

Tradice

[Predehra] [Tri armady, dve taktiky] [Popis armad] [Pred bitvou] [Bitva] [Po bitve]

Ve druhe polovine ledna 1806 skoncila francouzska okupace Moravy. Zeme zase klidneji vydechla. 12. ledna 1806 vyklidili Francouzi Brno a behem nekolika dni opustilo vojsko moravske uzemi. Zbyli jen raneni neschopni prevozu a dezerteri. Mnozi z nich se zde usadili natrvalo a zalozili v cizi zemi nove pokoleni. V obcich kolem Slavkova dodnes ziji rodiny, jejichz francouzska, casto silne pocestena jmena pripominaji francouzske predky. Prijmeni jako Galle, Mercinery, Audi ci Hodi, Trumpes, Tme nebo Tmej, Sale a dalsi jsou toho dokladem.

Hroby na slavkovskem bojisti brzy zarostly travou, po case je zacal obracet pluh a nad kostmi padlych vzchazela nova uroda. Vyhorele vesnice vstaly z popela a kostelni veze se znovu zabelely nad krajinou. Po cisarske silnici k Brnu zase ujizdely tezke formanske povozy i zluto-cerne postovni dostavniky. Je to vsak stejna krajina jako driv? Tak jako strom po vetrne bouri, jako lidske telo po prestale tezke nemoci zustala poznamenana krajina mezi Brnem a Slavkovem. Bitva se do ni vryla nesmazatelnou stopou. V tomto kraji, kde uz temer vyhasl folklor, stala se slavkovska bitva novou tradici, novym folklorem. Vplynula do lidovych vypraveni i zvyku a vrostla do zivota lidi pod Prateckym navrsim.

Dodnes se mezi lidmi traduji historky a legendy kolem bitvy, houzevnate se drzi povest o ruskem pokladu zakopanem Preobrazenskym gardovym plukem za ustupu z bitvy a do dnesniho dne je stale dost hledacu, ochotnych kopat na ruznych mistech bojiste v nadeji, ze najdou zlato a stribro, ktere pry zde tenkrat Rusove zanechali.

Zvlastni oblibe se v lidovem podani tesi postava francouzskeho cisare. Napoleon stravil na Morave v roce 1805 necely mesic, ale podle skazek z Brnenska musel tu byt jako doma. Kolik vesnic pry navstivil, kde se vsude zastavil a v kolika stavenich a v kolika postelich pry prespal. Zjevoval se znenadani a zrovna tak nahle odjizdel. Jen noclehu je tolik, ze by vydaly na nekolik dalsich tydnu pobytu. Jak srovnat tento rozpor, kdyz i nektere zapisy z mistnich kronik je dokladaji? A prece, kdo z mistnich lidi znal skutecnou podobu francouzskeho cisare? Kdo z nich mohl s jistotou rici, ze videl Bonaparta a ne nektereho z jeho marsalu ci generalu v kabate se zlatym limcem a v klobouku s bilym perim? I to je mozne vysvetleni.

Avsak tradice slavkovske bitvy ma i jine podoby. Na nejvyssim miste Prateckeho navrsi stoji kamenna kaple netradicniho tvaru, pripominajici vzdalene pyramidu. Jeji hrot zakonceny stylizovanym dvouramennym krizem se tyci do vysky 26 metru nad krajinou. Je to Mohyla miru, postavena z iniciativy brnenskeho kneze profesora Aloise Slovaka a z verejnych sbirek na pocatku naseho stoleti. V roce 191 1 byla stavba, jejimz autorem je architekt Josef Fanta, dokoncena. U zrodu mohyly stala uz tenkrat protivalecna myslenka. V krypte mohyly se dockaly posledniho spocinuti kosti padlych od Slavkova, jez se nahodne nachazely a stale jeste nachazeji v okoli. Sem smeruji kroky tisicu turistu, kteri prichazeji navstivit a zhlednout napoleonske bojiste a jsou tu nahle uprostred libezne krajiny postaveni tvari v tvar majestatu smrti. Mohyla je vic nez pamatmik. Je to memento valecnych hruz, prst varovne vztyceny nad krajinou.

Slavkovske bojiste stale laka navstevniky z domova i ze zahranici. Kazdorocne ve vyroci bitvy se konaji poute na bojiste, spojene s kladenim vencu u Mohyly miru, pri kterem nikdy nechybi spalir historickych uniforem. Na poli pod Santonem vzdycky znovu svadeji nadsenci pro vojenskou historii miniaturu bitvy za ucasti tisicu divaku. Na Zurani se vecer pred vyrocim rozhori ohne. Je to pocta padlym vojakum a dalsi ziva tradice.

Top